Vřele souhlasím. Ale na druhou stranu, že rozloučení je primárně pro ty pozůstalé, je taky platný argument, a pohřbívat v kostele člověka, který se k víře vrátil k stáru po šedesátileté pauze a víceméně celá jeho rodina je poměrně militantně ateistická a v kostele jsou jak na trní, písní se nechytají, modlitby přetrpí, to je až lehce komické. (A to farář celou bohoslužbu zcivilnil, co to šlo. Ono to ale úplně nešlo, dotyčný si např. vybral právě písně...)