Ropucho, oba moji rodiče měli pohřeb v krematoriu a oba měli, pokud se to dá o pohřbu říci, krásný pohřeb. Důstojný, pěkná hudba, citlivé slovo, krásné květiny. Tcháni měli oba pohřeb v kostele a taky to bylo pěkné. Jen mně osobně, jakožto ateistovi, připadala trochu nepříjemná ta mše, všechna ta milionkrát omletá slova a fráze, ale to je můj problém. Na hřbitov jsme s rakví ovšem nešli, oba tcháni byli po pohřbu spáleni, takže je odvezl pohřebák do krematoria. Babička - tátova matka, měla pohřeb v kostele a jedna teta tam vystřihla hysterickou scénu, kdy hlasitě plakala a vrhala se na rakev, posléze chtěla skočit do hrobu. Bylo mi asi 12 let a smála jsem se, jak pominutá. Tolik k důstojnosti církevních pohřbů.