Přidat odpověď
Libiku ať si každý udělá pohřeb jaký chce.
Mě se pohřby nelíbí. Proč? Protože se sejde rodina, která se často léta neviděla, sejdou se známí, kteří dotyčného léta neviděli, nebo se nesejde nikdo a těch pár lidí přijde do hnusného baráku, které se nazývá krematorium. Nebude si nic nalhávat, pohřeb se většinou koná v místě bydliště zemřelého a tam také většinou bývá pohřben, neboť tam má rodina hrob. Následně někdo mluví, nemluví, zahraje se muzika, lidi jsou v černém, pláčou, po pohřbu jdou na kar, nebo domů. Až dotyčného spálí, pokud ho nedají hnít do hrobu, si vyzvednou urnu a v igelitce či papíru ji vezou domů, kde pak stojí na poličce, skříni, nebo se uloží do hrobu. Jako fakt nee! A to zcela pomíjím kolik to všechno stojí, nehledě na to, že dotyčná rodina neví, jestli vybraná rakev za x peněz byla opravdu spálena, nebo použita na nebožtíka od č. 1 až 100 (ne, opravdu nevěřím, že se nesnaží vydělat).
Takže za mě, ať se se mnou rozloučí ten, kdo chce, však ti, kterých se to bude týkat si to mezi sebou řeknou. Nechají mě spálit, přijdou v normálním oblečení /nač si kupovat nové černé hadry/, vždyť tím, že jdu v barevném neznamená, že nemám v srdci smutek a při rozsypávání popela můžou zahrát na kytaru, či pustit písničku, co jsem měla ráda. A jestli pak zajdou ogrilovat, do hospody nebo domů, je to na nich. . Tomu říkám rozloučení. Tamto je jen divadlo pro veřejnost.
Btw. kytky mám nejradši, když kvetou venku, než aby se dělal z řezaných věnec, to je pohřeb i těch květin.
Předchozí