Přidat odpověď
V ne tak dávné době jsme se sestrou pohřbívaly tatínka (nic neplánoval, instrukce nevydal, peníze neodložil) a tetu (plánovala, instruovala, měla pojištění pohřbu). A tak nějak v tom nebyl valný rozdíl.
Pokud někdo jasně nevyjádří, co chce či nechce, předpokládám, že je srozuměn s pohřbem běžným nebo s tím, že to bude podle rozhodnutí nebjbližších.
Stejně tak s dědictvím - po tatínkovi nezbyla žádná závěť, dědily jsme dvě dcery, po tetě závěť zbyla, dědily jsme dvě neteře (a úplně stejně bychom dědily i bez závěti). Teta nám řekla, co si přeje ohledně praneteří, a to jsme prostě udělaly a nebylo třeba je honit k notáři.
Ale teda u dědictví považuju za hodně dobré něco sepsat, pokud jsou vztahy nedobré, někde je problém nebo člověk chce odkázat konkrétní věci konkrétním lidem (popř. psím útulkům apod) - a pak je fakt důležité sepsat závěť správně, aby bylo dodrženo, co je nutné...
Taky je to o založení člověka. Nečekám, že celoživotní chaotik ve věku XYZ dá pro případ úmrtí do pořádku své papíry a bude je udržovat, takže pozůstalí kdykoliv snadno, pěkně pohromadě najdou seznamy jeho majetku, účtů, pojistek, odchozích plateb... Naopak osoby pořádné a spořádané mají takové věci hezky v šanonech či zásuvce vytříděné kdykoliv.
Předchozí