K 1.porodu jsme byli domluvení,že tam manžel bude,nehořel žádným nadšením,ale bral to (a já asi taky) jako že " takhle se to teď dělá").Nakonec to nestihl (byla jsem v nemocnici přijata na vyvolání porodu další den,ale porodila jsem"už" v noci) a já byla ráda.V průběhu akce jsem zjistila,že vlastně nechci,aby u toho byl.Mela jsem tam tedy kamarádku jako lékařku, tak jsem se nemusela bát " zlých zdravotníků".Podruhé už to vubec nebylo téma,manžel stejně musel zůstat doma se starším synem,rodila jsem tentokrát skoro 2 týdny před termínem a voda odtekla o půlnoci.Ja vlastně obecně jsem raději spíš sama,když je mi blbě a/ nebo mám bolesti.Samozrejme s pomocí v dosahu pro případ potřeby.