Oběma nám přišlo přirozené, že pujde k porodu, tak byl zatím u všech porodů.
Manžel je takový rozpolcený.
Sám říká, že nejradši by tam nebyl, že nesnáší, když trpím a nemůže mi pomoci. Ale hned dodává, že je rád, že šel, že by k porodu měl jít každý chlap, že nepřišel o chvíle hned po narození, celé to viděl a také dohlédl na PA a doktory.
Prý by si neodpustil, kdyby nešel.

Já normálně při každé bolístce chci zalézt a umřít bez svědků, ale u porodu manžela potřebuji. Už jen proto, že nadávat PA je k ničemu, nadávat chlapovi, co mi udělal, to dává smysl.
VLastně ani nevím, co dělal při porodu, nijak vysloveně užitečný nebyl, PA se ho vždy snaží zaměstnat počítáním kontrakcí, ale manžel ví, jak moc mě to štve, tak to nedělá a PA po něm stejně výsledky nikdy nechce.
Je užitečný jen tím, že tam je.
A také ty vteřiny po hned porodu, kdy brečíme oba jsou nádherné.

Fakt bych nechtěla rodit bez manžela a neumím si u porodu představit nikoho jiného.