"já jsem zoufalá......celé roky jsem se snažila ji naučit pracovat s některými sklony"

Kat, mám dojem, že jí je takovou potřebnou oporou Že se tím vysiluje a vysilovala Viz výše...

A vzpomínám si, že střípeček úspěchu v jednání s takovým člověkem, který má svou vlastní (za vlasy přitaženou) verzi reality je, když ho vyslechneš, neoznačíš za lháře, respektuješ jeho verzi a pak mu řekneš tu svoji

Někde v jeho podvědomí v něm ta tvoje verze reality začne dělat svou práci (možná, s trochou štěstí, bez nároku na úspěch). Stejně jsem teda skončila většinou u argumentů protistrany typu "nemám tě ráda, když to nechceš vidět tak, jako já"

Ono je to těžký, ta jejich verze má k sice k realitě daleko, ale ty emoce jsou skutečný