Přidat odpověď
Pro někoho jsou Banderovci bojovníci za nezávislost Ukrajiny bez ohledu na použité kruté metody. Něco jako jako Mašínové. Nebo IRA.
Metodami, které v boji za nezávislost Bandera vyznával, byly teroristické akce a atentáty. V roce 1934 Banderova skupina OUA zavraždila ředitele lvovského gymnázia Ivana Babije. Byl podle nich příliš „propolský“. Byl to kolaborant a musel být popraven. Za podíl na atentátu na polského ministra vnitra byl Bandera zatčen a odsouzen k trestu smrti. Později mu byl trest zmírněn na doživotí. V roce 1939 byl ale po vpádu Němců do Polska propuštěn.
Němci útočící na Polsko a později na Sovětský svaz představovali pro Banderu naději. Byli potenciálními spojenci v boji proti mocnostem, které Ukrajinu dlouhodobě okupovaly.
Jenže Bandera a jeho kolegové se ohledně podpory Němců přepočítali. Když v roce 1941 vyhlásili ve Lvově nezávislý Ukrajinský stát, byl Bandera zatčen a skoro celý zbytek války strávil v koncentračním táboře Sachsenhausen. „Bandera se osobně neúčastnil podzemní války vedené Ukrajinskou povstaleckou armádou (UPA), v rámci které došlo také k masovým vraždám Poláků ve Volyni a vraždám Židů. Ale také tyto činy nikdy neodsoudil. Až do konce života zůstal zastáncem autoritářské a násilné politiky,“ vysvětluje Andrij Portnov, ukrajinský historik, který přednáší na univerzitě ve Frankfurtu.
Když Němci Banderu v roce 1944 propustili, už na řízení OUA a Ukrajinské povstalecké armády nezískal rozhodující vliv. Po válce žil v západním Německu. V roce 1959 ho tam kyanidem otrávil agent KGB.
Předchozí