Rodiče mi furt mluvili do všeho, takže jsem je ani moc nevnímala a hlavně jsem se jim nesvěřovala, abych zas nemusela poslouchat kázání. Vybrala jsem si nově otevřený obor, který byl socialismem utlumen, tak nikdo moc nevěděl, co to chci studovat. Taktéž s mými pracemi, tehdy to nebylo, takže mi ani radit nemohli. Dodneška tedy asi moc netuší, co dělám, ale určitě si myslí, že asi nějakou blbost, když slyším, jak se o mé práci scestně vyjadřují. Ale že by se mě sami zeptali, co vlastně v práci dělám, to ne.
Máma mi furt posílá nějaký nabídky typu ředitelka jeslí nebo ať si otevřu bioobchod takže určitě nemají o mé práci valné mínění.