Mě do zaměstnání nikdo nemluvil, protože nikdo netušil co bych vlastně mohla s tou odbornou matikou dělat, když na škole jsem zůstat nechtěla. Byla jsem navíc první vysokoškolák širokodaleko, takže i tím to bylo. Do výběru školy mi naopak kecali hodně, matika byla vlastně z nouze cnost, protože jsem si netroufla na naprosté osamostatnění, když mi máti řekla, že mimo naše (univerzitní) město mne živit nebude a to co jsem chtěla studovat u nás nebylo. Ale nakonec to bylo možná dobře, později jsem zjistila, že jsem měla politický záznam ve spisu a přes přijímačky bych zřejmě neprolezla i kdybych je udělala. Na matiku mi stačily výsledky z gymplu. Děti jsou zatím v zaměstnání naplno dvě, jeden syn si našel obor i práci zcela samostatně, druhý začal pracovat pode mnou (ale jako projekťák v IT, tj. ne v mém oboru), paralelně se živil jako programátor a po ukončení projektu si ho vytáhli na vedení obřího projektu, teď si své "miminko", které vybudoval opečovává dál ve vedoucí pozici. S dcerou jsme se hádali ať neblbne, že pokoušet se studovat dva naprosto odlišné obory prezenčně ve dvou různých městech je pitomost, nedala si říct a zabalila oba. Teď studuje znovu při práci, pracovat začínala taky pro mě, to, co já mám jako volnočasovku ji ale živí. Nejmladší studuje a živí se jako programátor, studium změnil a je v něm teď krom IT i obor, který živí nás, rodiče.