Přidat odpověď
Já je mám asi od deseti let, ale to jsem ještě nevěděla, že je to "ono". Pak jsem měla během života prozatím tak dvě až tři období, kdy mě napadly a přepraly, takže jsem musela vyhledat trochu té pomoci. Naučila jsem se je nějak zvládat a kočírovat, ale jsou zákeřný, takže mě přepadaji třeba v noci, když jsem oslabena spánkem. Ale nějak si spolu celoživotně žijem. Řikám jim "táhni mrcho" Myslím, že je to celoživotní "problém" a boj, asi jako problémy se závislostí na alkoholu.
Pokud k nim má člověk dispozici, má ji celoživotně a jen se musí naučit s touto dispozicí nakládat. A to záleží na kvalitě pomoci, které se mu dostane , ale především na síle jeho osobnosti, jak tuto svou nemilou dispozici zvládne a ovládne.
Chce to asi získat hodně informací, pochopit, trénovat psychiku a nebát se přijmout pomoc (terapie, léky), byť třeba dočasně. Moc se v sobě nebabrat a být silný. Žít zdravě, dobře a hezky. Pokud možno.
Předchozí