Ropucho, když jsem byla poprvé na MD s miminem, tak jsem si taky zvykla na denní bázi volat mámě a bavily jsme se, jak jsme se vyspaly, kolikrát jsem se za noc vzbudila, co se mámě zdálo, co která z nás ten den jedla, že v noci krátce pršelo, že si dala večer do vany bylinky...

No, tohle je otec a dcera a hned to zavání nějakou patologií.
Myslím si, že pokud zakladatelka do jejich vztahu nějak radikálně vstoupí a začne jim dávat najevo, jak jsou oba nenormální, ukončí tím možná vztah s mužem i dcerou zároveň.

Jednou jsem coby náctiletá přespávala u svého strejdy na srubu, máma se do mě potom strefovala, že to prý vypadá, jakobychom spolu spali - ještě dneska mi přijde odporné, že si tohle myslela a vyslovila to. Takové podezření prostě víc vypovídá o tom, kdo podezírá, než o těch podezíraných.

Sice se tedy zachová velice ideově a radikálně, jak radí Koníček, ale výsledek může být hrozivý.
Čistě obecně: když chci něco změnit, tak začínám u sebe, nekoncentruju svou energii na to, že hledám chyby u druhých. Ale je samozřejmě mnohem jednodušší hledat chyby u druhých, upozorňovat na anomálie a stavět se do role oběti.
Dělávám to občas taky, ale je to "na pytel".