Ráchel!!! Jsi čtenář myšlenek. Toto je podstata mé rozhodovací paralýzy. Cítím, že sedíme zadkem na 2 židlích. Že jedna věc jsou všechny ty dlouholeté potíže (neumí pracovat s emocemi, zvládání stresu atd, ladění spíš směrem k depresivnímu prožívání) a tudíž i potíže se zvládáním školy. Což je samo o sobě docela náročné na čas a energii - a opět, fakt bychom byli rádi, kdyby to zvládla i se školou (3x odpolední vyučování v týdnu = toho času v týdnu nebylo až tak moc). A ona k tomu přidala ještě tenhle extra špek a docela tlačí na jeho řešení a akceptování. Jenže ve chvíli, kdy řekne, že se cítí být klukem, dává běžný terapeut ruce pryč. A v tomhle bodě jsem se zasekla, protože jsem absolutně nevěděla, co mám vlastně řešit. A ano - dítě vládne velice dobře aj a díky soc sítím má načteno, nastudováno a ví.
večer jsem ale nějak vnitřně došla k tomu, že dítě, který neumí pracovat se svými emocemi a zvládat běžný problémy, by asi nemělo dělat tak zásadní rozhodnutí. Jenže - my nevíme, jestli to jsou 2 spojité nádoby problémů. Nebo 1 problém, který ona chce řešit takto. No a sexuolog ti řekne, 6e tady jde o zvládání každodenních věcí - že se potřebuje cítit dobře "sám sebou" a tito je tedy ta priorita.