kat, jo, je to těžké... já si pamatuju sebe samu v tom věku... kdyby se o tomhle tématu mluvilo tolik, co dnes, byla bych adeptka na změnu... já v tom viděla řešení zcela jasně, od nějakých 4-5 let jsem tvrdila, že jsem se narodila omylem jako holka, že jsem přece měla být kluk... utvrdilo mě v tom pár drobných poznámek z okolí a pak už jsem si na té vlně jela setrvale... a věřím, že bych dokázala přesvědčit i ty doktory... pochopení a smíření se sama se sebou přišlo až v rané dospělosti (a to i přes pár vztahů s klukama - nevyšlo to? no jasně, protože nejsem ženská, přece...
)
a to jsem se teda i líčila a chodila v šatech, sukních, ale stejně jsem si říkala, že jako klukovi by mi bylo lépe...