Bouřko,
teď je otázka, jestli ta péče je DOBRÁ - ve smyslu, zda je případná na tento případ. Nevím, třeba by holce fakt pomohly prášky. Nicméně mi přijde, že se teď AD předepisují jak lentilky - čímž se ta situace zhoršuje - místo, aby dospělí přiznali, že svět je fakt v zadeli, a že to mladí mají a budou mít těžký, tak se puberťákovy lupne pilule, protože je "divnej", když není celej hepy z toho, v jakém světě se ocitnul.
Místo toho, aby se mu pomohlo se trochu zorientovat ve světě, budoucnosti, možnostech - a nemožnostech (protože i přiznání toho, že jsou věci, s kterými nic nenaděláš a tudíž je OK s nimi nic nedělat) - pomoct jim najít způsoby, jak se z toho nezbláznit a jak se odreagovat, tak se dítě pošle k doktorovi pro pilulku. Jako kdyby to dítě bylo špatný a rozbitý, když není schopné v patnácti letech najít smysl života a řád světa.

Jsme příliš zvyklí na to, že za nás rozhodují instituce, že děti vychovávají a vzdělávají školy a léčí je doktoři, kteří mají deset minut na pacienta... a nejsme schopní / ochotní se dětem věnovat. Jako opravdu věnovat. Naslouchat.