Juillet, poslouchání mluveného slova samo o sobě není trapné.
Sporný je podle mě zlozvyk doprovázet poslechem běžné činnosti, nevěnovat se nikdy výhradně tomu, kde jsem a co dělám, ale neustále si plnit uši a hlavu přílivem mluveného slova nebo hudby, informací, podnětů.
Snažím se chápat, že hyperaktivní jedinci to mají rádi, dělá to i jedno z mých dětí, má nonstop sluchátka v uších a nonstop si něco valí do hlavy.
Mně to přijde jednak poněkud neurotické, jednak mě poněkud irituje, že člověk nevydrží chvíli sám se sebou a nesoustředí se na jednu věc (jakožto introvert to těžko pobírám) a trochu mě i děsí, co to asi dlouhodobě dělá s mozkem (a celým člověkem).