Chtěla jsem kluka a holku a mám to tak
, i za cenu velkých zdravotních komplikací.
Že musím mít ještě dceru jsem věděla, ale bála jsem se, že bude stejně hyperaktivní a nespici, že podruhé to nedám a skončím v blazinci, odhodlavala jsem se 6 let.
Kdyby se dávaly už skolkové děti, tak je mám po 2 letech. Každý rok jsem cítila velmi bolestně, že narůstá věkový rozdíl a pořád tu holčičku nemám.
Rozumím si s oběma. Syn je po mně a po mém tátovi, s dcerou si rozumím proto, že jsme holky
, ta je celý MM. Neměli jsme rozpory
ani v jejich pubertě, prostě k sobě patříme.
Moje máma to štěstí neměla, klukovsky sportovní typ má za dceru secesní paničku po tchyni