Napíšu zkušenost z vlastního dětství. U mě rodiče tlačili na děkování a zdravení. Opravdu si to trauma dodnes pamatuju, bylo to cca od 3 let. Čím víc tlačili,tím víc jsem nezdravila a neděkovala. Ve školce jsem s tím neměla problém, pokud u toho rodiče nebyli. Trvalo to i na základce, obzvlášť,když máma řekla: hlavně pozdrav! Na druhém stupni už mě nikam moc nedoprovázeli, takže to postupně přešlo.
Takže za mě rozhodně netlačit, nepodplácet (ani u mě to nefungovalo, prostě jsem se sekla a nic se mnou nehlo) a dcerku vklidu obléknout, nedělat z toho vědu a nemluvit o tom.
Svým dětem jsem pomáhala oblékat ještě v první třídě a vůbec mi to nepřišlo divný. Ráno napůl spaly a nestíhaly. Ve školce a škole se oblékaly sami, tam bylo část dost.
Držím palce