Nejsem ideální máma, jsem skvělá máma, alespoň dle vyjádření juniora i dospěláka. Dělám nejlepší svačiny, nerozvedla jsem se, jsem oporou, jistotou.
Známky - vím, že mám chytré děti a nechávám v jejich kompetenci, jestli to budou ve škole dokazovat anebo budou prolejzat s trojkou na vysvědčení. Ze začátku mě špatné známky štvaly, a to hodně. Ale kdo se dospělého člověka zeptá, jakou měl známku v sedmé třídě z fyziky? Z pohledu rozlehlosti vesmíru je to banalita. Koneckonců známky, stejně jako sprostá mluva, jsou vizitkou dítěte, nikoli rodiče. Oni to dělají schválně, aby se od naší generace odlišili, z rebélie, chtějí se zviditelnit, možná šokovat, zapadnout do party.
Žvejkání by mi bylo jedno, žvejkala jsem ve škole taky.
Pokud dcera nekouří, nechodí domů omámená alkoholem, nepoškozuje se jiným způsobem, můžeš být štastná. Nejdůležitější je oboustranná důvěra, komunikace a slušnost.
Přežít pubertu znamená pro rodiče zůstat aspoň trochu nad věcí a dělat dobré svačiny
.