Přidat odpověď
No, ono je to i o počtu lidí, velikosti domu/bytu a chutích, ne?
Např. já teda zásadně jím něco jiného, než dítě (v týdnu - večeře i snídaně...) - čili nějaké společné stolování je nesmysl.
v bytě - jídelní stůl je přímo v kuchyni, která je malá... Takže jídlo je buď v hrncích na sporáku, pokud je čerstvé, nebo se vyndá z lednice na linku. Tam se to přendá na talíře a dá (1 krok) na stůl před strávníka... Velký syn si to také často bere do svého pokoje (přijde, naloží si z hrnců nebo vyndá z lednice-strčí do mikrovlnky - odnese do pokoje).
U stolu pak (snídaně ne, já nesnídám vůbec) sedíme společně, byť má každý něco jiného... Šunku nikam nepřekládáme, protože to u nás vesměs jí jen muž a velký syn, čili ti si to dají na svůj talířek (muž si obvykle vyndá nějaký sýr, šunku, naskládá na talířek, nakrájí okurku,papriku na druhý talířek pro všechny, a vezme si pečivo... sám si to mázne, přikusuje nebo obloží a sní... dítě má třeba těstoviny s vajíčkem a k tomu přikusuje "tátovu" okurku a papriku... a já si dám třeba jogurt.
víkendový oběd pak teda dáme na talířky na lince a na stole máme jen každý svůj talíř a max. společný tedy ten zeleninový talíř...
Na baráku, kde je samostatná kuchyň a samostatná jídelna, velký jídelní stůl pro 6 - 10 osob (podle rozložení) atd., je to samozřejmě úplně jinak - uvařené jídlo dáváme v hrncích doprostřed stolu a každý si nandá, co chce... (obědy). Jinak večeře a snídaně si obvykle zas jí každý něco jiného (od kuliček s mlíkem, přes rohlík s nutelou, po (já samozřejmě) třeba ovesnou kaši...) - takže to si každý vezme v kuchyni do misky nebo na talířek a ke stolu si to odnese (resp. já to odnesu mláděti pod čumáček, samozřejmě).
Nevšimla jsem si, že by to byl nějaký problém (jakákoli varianta).
Jo, občas, hlavně teda o letních prázdninách, když je u nás někdo z rodiny na prázdninách, uděláme i snídaňový raut - pečivo do košíčku, všechno z lednice vytahat doprostřed stolu, čaj do konvičky, džusík do džbánu, pár jogurtů doprostřed stolu... a rautujeme... Ale pravidlo teda určitě bych z toho nedělala, mám lepší práci, než tohle denně roztahovat zase schovávat, navíc v průběžném denním kalupu si to ani představit nedovedu. A večer - to zas já málokdy nějak zásadně večeřím, takže malému něco uvařím, strčím na talířku pod čumáček a sama si udělám nějaké smoothie nebo oloupu kedlubnu... Společné stolování by mě asi v dietním režimu příliš nepodporovalo... Velký syn a muž jsou dospělí a zcela samostatní lidé, takže ti si vezmou, kdy chtějí a co chtějí a pro ně teda rozhodně prostírat nějaký společný stůl nemá smysl vůbec žádný...
Ale ráda si tam chodím sednout, když si dá muž večeři, tak jdu k němu, i kdyby jen s tím čajem, sednu si naproti němu a povídáme si. Ale marně přemýšlím, kdy jsme večeřeli všichni 4 to samé ve stejný čas.
Předchozí