ano, stres z neúspěchu a očekávání neúspěchu provázelo syna do čtvrté třídy - z matiky klidně nosil 5/5. Měl asistenta. Změnil školu. Měl asistentku. Postupně se zlepšoval a z přesvědčení, že bude bezdomovec, přes rozhodování, který učební obor by mu vyhovoval, dospěl až k rozhodnutí jít na gympl a i když by měl nárok na III stupeň úlev !!!, odmítl jít do SPC pro štempl, který by k tomu byl potřeba a přijímačky (hlásil se na průměrný gympl) zvládl tak dobře, že by s dostal na jakýkoliv v okolí. Nyní je trochu ten lepml (protože má i jiné aktivity než školu, jak jsme ráda:)))), ale pořád jeho učitelka tvrdí, že má po letech někoho, kdo by mohl maturovat z fyziky :)).

To, co mu pomohlo, byl profesionální přístup základní školy, kam přešel, dobrá třídní, dobrá asitentka, skvělá výchovná poradkyně a matykářka v jedné osobě. A první co ho tam nechali různými formami zažít bylo , jaké to je, když se člověku daří, ZAKUSIT ÚSPĚCH a také souvislost mezi vynaloženým úsilím a výsledkem - to se mu až do čtvrté třídy fakt nestávalo - dali mu šanci ve všem, co mu šlo, dokonce i úspěšně závodil v běhu, i když před tím se soutěžení ve sportu vyhýbal, protože selhával, zdůrazňovali, co se podařilo, nerozmazávali průsery ......