Přidat odpověď
Kat, myslím, že člověk, u jehož dítěte se začíná jevit problém, potřebuje svůj čas, projít si jistými fázemi - "třeba z toho ještě vyroste, třeba to nebude tak horké, třeba je to jen období, póza, vliv špatných kamarádů, cokoli, třeba se to nakonec nepotvrdí." Tihle lidé potřebují podporu, potřebují se někde volně nadechnout a cítit, že nejsou sami proti všem, že nedělají všechno blbě a že jim někdo věří, potřebují se někde vyventilovat a podepřít, než seberou odvahu k hledání cest k řešení, každýmu to trvá různě dlouho, než se sebere. A když tohle mají, spíš seženou sílu na řešení problému. Jsou-li konfrontováni, zaseknou se, cítí se naprosto opuštění a proti všem, daleko hůř hledají sílu k řešení a daleko déle popírají. Samozřejmě by bylo ideální nezamrznout a řešit okamžitě, ale po planetě chodí spousta nedokonalých bytostí, co se s velkou láskou stali rodiči, ale osud jim nadělil karty trochu jinak, než je průměr, oni se s tím teď perou jak nejlépe dokážou a snaží se obstát v náročných situacích jak nejlépe a nejrychleji mohou, i když samozřejmě dělají chyby. To každý rodič. A věřím, že ty tomuhle rozumíš, že šok z nečekaného situace, vývoje, problému, může člověka na chvíli zkamenět. I rodič musí mít právo si chvíli zoufat, než se zvedne a jde dál. Takový člověk, rodič, nepotřebuje soudit, potřebuje pomocnou ruku, pochopení a nesoudit za to, že má nějaké pocity, za který se někdy i sám stydí. Takže ne NIC, právě, okolí právě může strašně mnoho, jen je na to potřeba někdy jít z jiné strany. Ale věřím, že ty tohle víš.
Předchozí