Pak je tam jeste pomerne dlouha pasaz o tom, ze se ma radeji branit kalasnikovem, nez pristoupit na jednoduche reseni, ze se necha znasilnit a pak si soupne pilulku a bude to OK. Fakt na pest , to prekrucovani a prevraceni, neschopnost odpovedet pricetne na jedinou otazku

DN: Můžu vám to přečíst, tady někdo pokládal otázku: „Fakt máte pocit, že ženu zachrání před znásilněním tlupou Rusáků s kalašnikovy nějaký pepřák?“ A Hnutí pro život reagovalo: „Taser je vyšší liga a úplně nejlepší by samozřejmě bylo jim v rizikových oblastech rozdat devítky nebo ákáčka. Nebo si myslíte, že by se nebyly schopny ubránit samy? Fakt myslíte, že je lepší jim rozdat postinory a nechat je znásilňovat?“ To byla vaše odpověď.

ZR: To psal asi kolega. Z mé osobní zkušenosti na Ukrajině vím, že tam mít zbraň je více než dobré a užitečné a má ji mnoho civilistů. Více než u nás, protože jsme posedlí odzbrojováním, i kvůli Evropské unii. Není jednoduché tu držet zbraň, máme na to jiný pohled.

Myslím, že ve válečném konfliktu pohled na to, jak má člověk být ozbrojen a jak má zabránit i takovému zločinu, jako je znásilnění, je jiný než v době míru. Myslím, že dovážet na Ukrajinu zbraně, které mohou pomoci tomu, aby člověk byl schopen se ubránit, je v pořádku.

DN: Takže byste raději dala ženě kalašnikov, ať případně zemře při obraně před znásilněním, které by jí hrozilo, než postinor.

ZR: Máte pocit, že by se žena neměla bránit před znásilněním, že by se měla nechat znásilnit a pak si vzít piluli?

DN: Já se ptám na to, jestli každý člověk na Ukrajině, který je…

ZR: Představte si situaci, kdy ozbrojený Rus na vás míří a chce vás znásilnit a vy máte dvě možnosti: v sebeobraně použít svoji zbraň, pokud ji máte. To je podle mě úplně legitimní sebeobrana. Je to, myslím, v pořádku i z morálního hlediska – zabít někoho v sebeobraně není někoho zavraždit.

Nebo vědět, že pak si skočím vedle do stanu charity a dostanu postinor. Srovnáváme asi jablka s hruškami. Nevidím paralelu mezi postinorem a kalašnikovem, ale vidím tam určitý modulární efekt.

Ve chvíli, kdy by ta žena nebo její partner, protože často se to děje před zraky její rodiny, kdyby tam byl někdo schopen se kvalitně bránit, třeba i pomocí zbraně, je to podle mě úplně v pořádku.

DN: Také by to dost možná znamenalo smrt celé té rodiny. Bavíme se o civilistech, lidech bez vojenského výcviku.

ZR: Bavíme se tu o situaci, ve které nejsme, která má často nepředvídatelný vývoj. Když si představíte ženu, která stojí před realistickou hrozbou znásilnění, a řeknete jí: „Nevadí, pak dostaneš postinor.“ Nebo řeknete: „Tak a teď můžeš tu stvůru zastřelit, protože ti hrozí toto…“ Já bych volila cestu B.

DN: To by mohlo znamenat, že zastřelí vás, vaše děti, vaši rodinu. Naznačujete, že je lepší nechat se zastřelit než nechat se znásilnit.

ZR: Prosím vás, nafukujete věci, které takto nejsou. Oba máme před očima hypotetické situace, nikdo z nás bohudík nemusí nic takového prožívat.

Je tady situace, kdy pomoc ženě by spočívala v tom, že „dobrý, nemusíš se bát, dostaneš potom tabletku, všechno bude v pořádku“. Nebo má možnost se kvalitně bránit. Jestli pak vystřílí celou rodinu, to už si tu vymýšlíme a kreslíme další scénář.

...a tak porad dal a stale dokola