Přesně tento model jsem jednu dobu zažila, byt v Praze v centru a domek ve vesnici za Prahou. Do domku jsme jezdili každý víkend, v bytě jsme byli přes týden, 2 děti byly na základce a 1 dítě batole. Jenže to bylo finančně neúnosné, tak jsme museli byt v centru pustit a zůstali v domku. Děti jezdily do škol do Prahy vlakem, naštěstí tu teda vlak je, nejmenší začal chodit do školy tady na vesnici. Pro velké děti bylo dojíždění do Prahy náročné, vlastně přes týden odjížděly brzy ráno a vracely se večer, kamarády a veškerý společenský život měli tam. Tady na vesnici se s nikým nekamarádily. Nejmladší už taky dojíždí do školy, ale jak tu vyrůstal, kamarády tu má. Velké děti už s námi nebydlí, odstěhovaly se zpět do Prahy. Když se vrátím k popisu toho původního modelu, tak neustálé dojíždění sem a tam a vedení těch 2 domácností mě fakt nebavilo. Asi lepší by už bylo občasné ježdění na chatu nebo chalupu s tím, že děti by si vybraly, jak chtějí víkend trávit. Život na vsi byl pro ně omezující, protože jsme je sem přesadili, nám dospělým to tady vyhovuje. A vlastně i tomu nejmladšímu to vyhovuje, prostě to bere jako normální, že se jezdí do školy do Prahy, ve vlaku se může učit a jezdí tak všichni. To jsem ti moc neporadila, co...