"Neříkej, že nechce.
Říkej, že to nejde.
Tatínek by možná chtěl, určitě by chtěl, kdyby už neměl předtím rodinu jinde."
Ropucho, já v té situaci jako dítě byla
Já si prostě myslím, že když dítěti podáš situaci tak, že otec nemůže, ale chtěl by - celé to obestřeš jakýmsi patosem, o otci, který je v tahu nějakých okolností, které nemůže ovlivnit. Jako by byl nějaký mučedník, kterého ta situace velmi trápí (ačkoli je mu to asi hodně fuk). Pokud provalení připadne třeba do období puberty, bude to vůbec hrozně bolet.
Já jsem ve věku 8 let tu pravdu unesla, byla mi víceméně jasná, a líto mi bylo spíš to, že někde mám dva nevlastní bratry
Necítila jsem vinu, že je na mě něco špatně, když mě otec nikdy nechtěl vidět, brala jsem to tak, že by tak stejně dopadlo jakékoli jiné nemanželské dítě.