Nepřipouštím. Co přijde, to přijde a pak to budu řešit.
Covid mě naučil žít teď a tady. Neplánuju nic, neděsím se ničeho, raduju se z maličkostí. Z toho, co bylo ten den pěkného, co se povedlo.
A zpovykaní jsme byli. Řešili jsme kraviny a životem jsme fičeli od jednoho zážitku/požitku/prožitku k dalšímu. Tak jsem to sama kolikrát vnímala. Nemuselo se to teda nutně "řešit" covidem a válkou, ale stalo se.
Dokud budou lidi třeba ještě pořád vyhazovat jídlo, je houby zle.