Poslouchala jsem rozhovor s Karin Lednickou o jeji nove knize, kdy mimo jine mluvila o tom, jak se historie opakuje, jak neustale chybujeme v tom, ze prehlizime a nezachytime vcas blizici se nebezpeci...V teto situaci se nachazime i ted, neni platne si neco nalhavat.
Ze se za posledni roky udaly veci, ktere jsme si nedokazali predstavit je jasne...
Jak na to reagujete? Zmenil se vas pristup k zivotu?
Vcera me take oslovil rozhovor s Beatou Rajskou, ktera okomentovala svoji novou kolekci tim, ze chce zprostredkovat radost ze zivota a zit danzm okamzikem - tady a ted.
Mam to taky tak. Pocitam s tim, ze se vse muze rychle zmenit, ale ziju danym okamzikem, raduji se z kazdeho rozkvetleho stromu, z kazde kyticky v nasi zahradce, z kazde hezke chvile..Daleko vic si vazim zivota i pote, co mi umrela kamaradka. Uvedomuji si, ze to neni automaticke a samozrejme a jsem vlastne za toto zjisteni moc rada...
Jinak se snazim byt hodna, mila a empaticka na nove uklrajinske zaky a nestacim se divit nekterym kolegum, kteri od nich ocekavaji nejake vykony. Meli bychom je ted nechat v klidu zit a naucit se rychle cesky...
Ale za tuhle sebereflexi jsem rada. Byly jsme zpovykani...Jen tak namatkou me napada diskuze o tom, co proboha dat detem k Vanocum, kdyz vsechno maji...
Svet se hodne meni a zmeni.. ale treba i k lepsimu...