Přijde mi,že už ses rozhodl se s partnerkou rozejít a tady hledáš "jen" souhlas,že děláš správně, protože ona je opravdu nemožná a ty más pravo si najít jinou. Jaká je ona nemohu souxit. Možná je to líná cuchta. Možná je to nešťastná de facto ještě puberťačka,která je v depresi a neumí si poradit. To nemohu posoudit.

Ale když už ses rozhodl,jak si to představuješ dál? Ty zůstaneš doma s dítětem na rodičovské a budeš žít z rodičovské a úspor? Jestli nemusíš platit nájem nebo hypotéku tak se to utáhnout da. Pocitej ale s tím,ze na 3 roky vypadneš z pracovního procesu,tak jestli děláš něco,co se furt vyvíjí, budeš pak mít s prací problém.
Nebo vyděláš tolik,že zaplatíš chůvu a ještě ti zbyde abys uživil sebe a dítě?
Taky počítej s tím,že ať se partnerka chova jak se chova,nemusí se chtít dítěte vzdat. Třeba proto,ze ho má přezevšechno ráda. Nebo proto,že by měla pocit,ze je nemožná,protože se nedokáže postarat o dítě.

Takže jestli jsi rozhodnutý pro rozchod-což mně připadá,ze jsi,tak ale zvaž,co bude dál. Rozhodně nepočitej s tím,jak si najdeš jinou,která se ti bude s láskou starat o tvoje dítě "jako o vlastni".

A jestli chceš nějakou jen.abyste se občas vídali,tak nezapomeň, že budeš mít na krku dítě, takze pro kazdé rande budeš potřebovat hlídáni. A myslís si,že mladá pěkna svobodná holka bude stat o chlapa,kterej bude mit čas maximálně jeden večer týdně a ostatní delší aktivity se budou odehrávat a tudíž prizpůsobovat jen s dítětem a dítěti?

Co kdybyste si to zkusili s partnerkou vyměnit? Ty ze bys zůstal doma a ona šla do práce? Třeba by jí to pomohlo se srovnat,oba byste poznali,co obnáší práce a odpovědnost toho druhého a treba za půl roku byste dospěli k většímu smířeni se s tim,jak se vám život změnil.