Trochu mi ty vaše dcery připomínaji mě. Přesně v tomto věku. Dospěla jsem, dospěle jsem si připadala, měla první zaměstnání, vztah, rodiče bych nejraději viděla jednou za rok na kafi... Každá jejich poznámka, otázka, odpověď, slovo, věta mě prudila. A jejich zájem nejvíc. Brala jsem ho jako kontrolu, kotvu, řetěz na noze mého dospěláckého rozletu. Musíte se vyrovnat s tím, že holky chtějí mít už svůj život, bez dozoru matičky. Některý lidi zůstávaji s matkami (či otci) až nezdravě propojeni, někteří se bolestivě odtrhnou.
Já nechápala, proč mi máma dává rady, když všechno vim (ona mi je asi ani nedávala), proč mi volá, když se nic zásadního neděje, proč by měla cokoli vědět...
Tak možná se domluvit kdy a jak často si zavoláte, kdy a jak často se uvidíte. Ať si v mezičase můžete žít své vlastní životy. No, holky vám dospěly a chtějí být osamostatněné a samostatné. I tak vás