Mám to obdobně.

Vůbec nevím, co radit k „problému“ osamostatňování dětí a následné „prázdnotě“, protože mám svůj život, vztahy, a jenom jsem pár let věnovala dětem – a to tedy naplno, byly tou dobou spolu s MM na prvním místě. Nyní se máme s již dospělými dětmi rádi, máme velmi dobré vztahy, výborně si pokecáme, občas podnikneme něco společně, vzájemně si pomůže pokud je třeba, ale že již ty děti nejsou doma u mě a nejsou na mě nijak závislé (neto já na nich) považuji za „cíl projektu“, tedy takto je to přesně tak, jak má být.