Jančo, chápu tě, dcera se po maturitě odstěhovala s kamarádkou do sdíleného bytu. Ale chápu ji, co na vesnici, navíc je ve městě, kde studuje VŠ, dojíždění by bylo prakticky nemožné kvůli jejich rozvrhu a spojům. Plus chodí na brigádu.

Mám tedy ještě dvě děti doma, ale ta prostřední se chystá na rok studia v cizině, od září.

A syn je věčně zalezlý u sebe, s námi toho moc nenamluví, prostě už to nejsou malé děti.

Vzpomněla jsem si na sebe v tomto věku a nemůžu jim nic vyčítat, bylo to vlastně podobné. V 18 jsem už bydlela jinde. Nejstarší dcera občas přijede, dáme si kafe, popovídáme, občas jdeme do restaurace. O společný sport nebo výlety nestojí, na to má své lidi. Zprávy přes messenger si tak pinkáme sem a tam skoro denně. Já sama jsem se svojí mámou byla více ve styku až po narození dětí a poslední roky jsme komunikovali obden, to mi teď taky moc chybí. Ale ve věku 19 let jsem byla úplně jinde myšlenkami než trávit čas s maminkou.