U nás se tomu říká "SYNDROM PRÁZDNÉHO HNÍZDA".
Kamarádka si to dost odtrpěla, má syna cca 30, dě dcery 25 a 22. Od synka již má vnoučka, tak se trochu vzpamatovala, bydlí ve stejném městě.
Ale ta špatně snášela i odchod dcer na studium, víkendové pobyty přátel.
Já má dva kluky, tak to mám asi hozené jinak. A taky spoustu koníčků, takže se jim konečně mohu dle libosti věnovat.
Mladší syn (17) je do 15ti na intrernátě, domů jezdí na víkendy. Většinou si jede svůj program, vídáme ho v podstatě u oběda a občas, když 1x za měsím koukáme na domácí kino. Ale minulý víkend jsem s ním byl zapařit v rokovém klubu a dost dobrý
Starší syn má přad maturitou. A chce jít na ČVUT do Prahy (tož na kolej). Ale on je samostatná jednotka, introvert - opravdu mne nevyžaduje a nepotřebuje. Ale! Nepohrdne rodinným výletem na kolo, na lyže - obzvášt když končíme v pěkné hospůdce
Ale ty společné chvíle jsou méně časté.
Mně to nevadí, umím se zabavit sama. Jsou to polodospělí chlapi, přece je nebudu mít nafurt za zadkem.