To já jsem se s kamarádkami setkávala i během covidu. Když se nikam nemohlo, chodily jsme na procházky. Teď už je to úplně v pohodě, jezdíme na výlety, chodíme do kavárny, na výstavy, chodíme na procházky, všecko tak, jak před covidem.
Co se týče dětí, tak u nás to bylo tak, že v jejich dětství jsme samozřejmě dělali vše pro ně, jezdili jsme s nimi na výlety, na dovolené, chodili s nimi do bazénu, do Zoo, prostě vše s nimi. Od cca 13 let dcera začala intenzivně jezdit na koních, trávila tam každý víkend, o prázdninách třítýdenní tábor. Od patnácti byla na internátu a víkendy trávila zase u koní, téměř jsme se neviděly, mobily ještě moc nebyly. Potom dcera studovala na VŠ, to byla se mnou, ale téměř nebyla doma, byla buď ve škole nebo na brigádě nebo u koní. Po VŠ se odstěhovala, vodáky jsme se tak jednou týdně, pak si koupila být v jiném městě. Teď se vídáme tak jednou měsíčně, jednou týdně si voláme a jednou ročně jedeme spolu na dovolenou.