Ahoj, jen si jdu zase postěžovat. Pohádala jsem se s manželem - vlastně jsme se ani nehádali, spíš mi bouchly saze a on je uražený. Naše klasika, manžel je hodně dominantní, já zase splachovací. Svoje si v 99% prosadím, nejsem nijak ubližovaná. on si ani neuvědomuje jak reaguje. V důležitých věcech se shodneme, vždy je malér kvůli blbostem. Dnes jsem se chtěla dívat na detektivku v televizi, máme rozkoukaný jiný seriál, ale stažený, takže je jedno, kdy se díváme. V okamžiku, kdy jsem si to pustila, se začal chovat jako uražené dítě. Trucoval, já mu na to něco řekla a už to jelo. Ve výsledku spí a já trucuju na gauči. On se nerad hádá, prostě zaleze a jde spát. Nejhorší je, že mne to do rána přejde, jeho taky a pojedem dál. A s každou takovouhle epizodou mám pocit, že ze mne kousek zmizel. A že to už nejsem já jako dřív. On je spokojený a šťastný, miluje mne a má pocit, že máme super manželství, jen že jsem poněkud vznětlivá…… a já mám teď pocit, že můj život stojí za nic a že jsem někde zahrabaná…..a nejhorší je, že ráno budu zase přesvědčená, že to moc hrotím, omluvím se, on taky….. jinak jsme spolu skoro 20 let . Dříve to bylo více vyrovnané, ale udělal vcelku závratnou kariéru a narostlo mu ego, má pocit, že bych měla dělat hezký domov, starat se o naše dospívající děti a nic nehrotit. Je hodný, velkorysý a příšerně mne dusí. Jo a taky ho miluju, to je pořád stejné, jen ho už asi nemám moc ráda.