Momentálně opět kouřím. Měla jsem dlouhé období nekuřáctví, ale jak začaly psychické problémy, tak jsem po cigaretách zase šáhla. Nejsem si jistá, jestli o tom někdo ví třeba u nás v práci, neboť já na kouření potřebuju i specifické podmínky jako jsou klid a kafe. Takže kouřím nejdřív tak v šest večer a v tomhle období to probíhá tak, že si uvařím kafe, navleču se do bundy, teplé čepice a šály, odeberu se před barák, kde máme celoročně lavičku a u kávy a cigárka počítám hvězdy na nebi Bydlíme v RD a nejbližší sousedy máme asi 200 m, takže svým kouřem opravdu nikoho neobtěžuju. Dřív jsem ještě kouřila v hospodě, ale co to nejde, tak už fakt jenom doma. Nedovedu si představit, že bych kouřila třeba za chůze nebo při nějaké činnosti jako můj např. děda, který kouřil třeba i pří štípání dříví nebo natírání střechy.
O svém kouření nemám potřebu s nikým mluvit, ale když už se někdo zeptá, tak to přiznám.
U nás v rodině nekouří žádný chlap, když nepočítám generaci mého dědy, ale zato většina žen. I když třeba jenom příležitostně u skleničky vína.