Huso, nojo, jsou takové nátury.
Já se naopak jako dítě přestala cítit už v těch -nácti letech.
A ne že bych toužila vyloženě po nějakých zhýralostech, ale prostě po svobodě a samostatnosti.
A určitě se mi více líbilo na VŠ kolejích ve společnosti vrstevníků, s nimiž jsem měla společnou řeč, než doma s rodiči.
Měla jsem rodiče ráda, byli to rozumní a podporující rodiče, ale od určitého věku jsem prostě neměla potřebu být s nimi denně a žít s nimi v jedné domácnosti.