Federiko, naši bydleli ve státním bytě u babičky, maminčiny matky a jakmile to bylo možné, přihlásili se do bytového družstva. Dostalo se na ně po 10 letech čekání, babička mezitím zemřela. Takže pak váhali, jestli už nezůstat v tom státnim bytě a koupit si auto, kdy na ně zrovna taky vyšel pořadník, ale nakonec se rozhodli vzít ten družstevní byt, měl o pokoj víc, nemuselo se v něm topit uhlím v kamnech a byl nový. Ještě, že to udělali, protože ten barák, v němž byl původní byt, se v restituci vrátil majitelům a neměli by nic.