Nojo, mame se fajn, pokud v tehle dobe umime zit. Kolik mladych ma ztratu motivace k tomu neco delat, kolik lidi bere drogy, kolik AD? Kolik starych lidi jen preziva? Kazda doba ma sve. I dnes jsme upracovani, nekdy spis mozna mentalne. Je dobre, ze neumiraji deti, na druhe strane jejich pocet casto korigujeme zamerne. Tam, kde ne, se “ premnozuji”, a brzy jim nebude jejich teritorium stacit.
Takže - uzivame si dnesni cas (dnesek), nebo ne?
A jeste by me napadl beh casu, vnimani casu. Pokud bylo babicce z knihy Nemcove 56, kdyz zemrela jako vetcha starenka, nebezel subjektivne (nebo dokonce objektivne) treba cas jinak?
A dalsi, co me napada - ze se dnes jakoby nepotrebujeme. Nepotrebujeme rodinu. Zazemi. Teda - myslime si to. Rodiny se rozpadaji uz kdyz jsou deti male…je to pokrok, nepotrebovat druheho do paru? Je to pro ty deti lepsi, nez driv?
Mohli bychom mit klid a hezky zivot…radost, zvnejsku je to umozneno, ale kolik lidi to fakt ma? A jsme spokojenejsi? Asi se to neda zmerit