Ropucho, autem mi to zas tak nevadí, protože neřídím, jen se vezu a zastavíme, kde se nám zachce, projdeme se, dáme si kafe, klídek, pohoda, jazz. V autobuse mi to teda už vadí, málo místa, cizí lidi kolem, když někdo pořád zvaní a zvaní, to je na vraždu. Pak je blbý, že když není k dispozici WC, tak se mi okamžitě začne chtít, asi z nervů. A cesty letadlem jsem už popsala. Je fakt, že ještě tak do těch 55 mi to tolik nevadilo, ta pětapadesátka byl pro mě totální předěl. Od té doby jsem tisíckrát víc unavená a těžko snáším jakékoliv nepohodlí.