Ropucho,
protože je tam ta fyzická blízkost a přitažlivost.
Chápu, že je těžký si to "odmyslet", ale pokud jde o povídání, trávení volného času, humor, nějakou schopnost koexistence na jednom prostoru, organizace, domluvy... to mi třeba s kamarády funguje úplně stejně. Možná proto, že nemám až tak odlišné nároky na kamarády jako na partnera, kromě toho, že s kamarády nepotřebuju mít tu fyzickou blízkost.
Pro mě je kamarád/kamarádka někdo, s kým se cítím být "doma". Kde nemusím vůbec nic "řešit" a vůbec nic předstírat. Nejsem typ, co jde k někomu na návštěvu, tam sedí na krajíčku kanape, formálně chválí "šikovný děcka" a "pěkný muškáty" a musí se ptát, jestli si smí dojít na záchod, a bere toho člověka za "kamaráda". Pro mě je ta otevřenost a sdílení stejných hodnot prostě hodně důležitá, kdo to tak nemá, ten mě nesnese (a já jeho) na jiným levelu než je "známej".