Nejsem učitelka, jsem jen rodič. Uniká mi důvod, proč by děti vůbec měly být za své znalosti hodnoceny. Líbilo by se mi, kdyby cílem školy bylo předat nějaký objem znalostí a jelo se v módu - až si to dítě osvojí (pochopí, zapamatuje, dokáže aplikovat), pokračuje dál. Takže děti se učí sčítat (a jakou formou a s jakou asistencí, to je jiná věc), v nějakém okamžiku následuje test nebo zkoušení, bez známek, ale k ověření, jak to dítě umí. Kdo zvládne, postupuje k ... já nevím, odčítání, kdo nezvládl, pokračuje v trénování sčítání ad absurdum. Takže třeba se někdo řekněme do 15ti naučí jen to nejjednodušší a pokračuje na řemeslo, jiný obsáhne neuvěřitelnou škálu vědomostí a pokračuje do výzkumu. A odmalička by se všichni učili, že každý je nějaký, nikdo není horší ... cílem není ohodnotit, ale naučit. Taková škola by se mi pro mé děti líbila.