Moniko,
život je krátkej na to, aby člověk ztrácel čas tím, co ho nebaví.
A dětství je ještě kratší.
Když jsem měla dítě na prvním stupni, tak mě sice štvalo, že nedělá ani to, co by ho v podstatě nestálo žádný úsilí a zbytečně si tím komplikuje život, ale na druhý straně věnovalo spoustu času a úsilí tomu, co ho bavilo, tak jsem ho nechala být. A nakonec to vzdala (zhruba v té 3. třídě) i velmi akurátní a přísná babička, protože na to neměla nervy.
Nestalo se vůbec nic, tedy kromě toho, že dospělý dítě dojatě vzpomíná na to, jak to bylo krásný, když chodilo na základku, mělo fůru volnýho času a nemuselo dělat nic, co nechtělo.