Když mamince začínal Alzheimer,měla jsem to také tak.Nedokazala jsem prostě přijmout tu její změnu osobnosti, ztrácela jsem trpělivost, byla jsem zoufalá. Ale tato fáze prostě přešla, uvědomila jsem si, že je maminka prostě nemocná, že to nedělá “schválně”.
Je strašně těžké vidět, jak ta nemoc milovaného člověka mění, kdo nezažil úplně nepochopí. Nic si nevyčítejte. Moc držím palce, ať nemoc postupuje pomalu a hlavně, myslete na sebe! Najděte si pečovatelku, nějakou výpomoc, kdo s maminkou třeba k doktorovi zajde, nakoupí, uklidí, zkontroluje ji. To určitě neodkládejte. Hodně sil přeji