Přidat odpověď
Tizi, upřímně, je to peklo... Je velká výhoda, když se máš s kým podělit, komu se vypovídat, s kým se prostřídat...
Jinak zásada č. 1 - nebrat si to osobně.
Nehádat se. Nezaměňovat maminku s dítětem, ono to svádí, ale ač se chová jako děcko, není. Je to dospělý člověk. Trpělivě opakovat, smířit se s tím. Všechno důležité zapisovat.
S tchýní to máme veselejší ještě o to, že si vymýšlí události, které považuje za realitu. Jsem přesvědčená, že jsou to sny. Bohužel stejně jako zapomíná realitu, tak tyhle sny si pamatuje a odmítá uznat, že se nikdy nestaly. Zcela běžně sedíme, ona nám něco vypráví a jen co skončí, začne vyprávět znovu. Stejnou historku, jenže jinak.
Předchozí