Jinak tedy, co dělali mí rodiče jinak, byla adorace jídla, dodnes se třeba v noci vzbudím, když třeba zapomenu vyndat maso z mrazáku a nastalo by, hrůza
, že bych nemohla uvařit sobotní oběd.
Muselo se dojídat, svačit a když jsem si dala ve dvanácti 10 knedlíků, zažila jsem obdivné uznání. Z druhé strany sníst něco ze špajzky jen tak, když je chuť, nebylo možné, jelikož se tím rozhodila nástěnka s jídelníčkem. Do jisté míry to chápu, jídlo bylo, jak píše Valkýra, drahý a šlo blbě sehnat.
Ovšem zhovadilé stravovací návyky kombinované s možností si kdykoliv cokoliv zobnout v případě mé "ženské" postavy udělaly svoje