Byla jsem od přírody poslušné, klidné, soběstačné a "výkonové" dítě, rodiče to měli se mnou snadné. V dětství a mladé dospělosti jsem jim trochu zazlívala, že mě nedali na nějaký závodní sport, protože bych se na to fakt vyloženě hodila (kromě již jmenovaného mám asi posunutý pud sebezáchovy i práh bolesti a schopnost jít fyzicky na hranu možností). Až jako starší to považuji za z jejich strany dobré rozhodnutí.
Jediné, co by se jim snad dalo vytknout - ovšem z dnešního pohledu - jsou týdenní jesle, do kterých mě umístili od 9 měsíců asi na rok. Celkově jsou laskaví, hodní, ale drobet "studení", což mám po nich, tak buď je to dědičné nebo mě tak vychovali, nejspíš obojí.
MM úspěšně moji slabší vřelost k dětem vyrovnával - souvisí to i se souběžným zdejším tématem, na rozdíl ode mě byl vyloženě haptický typ.
Takže v rámci snahy vyhnout se "chybám" rodičů a v duchu dobových trendů jsem byla s dětmi do jejich tří let na MD-RD, a kroužky jsem jim umožnila v maximální možné míře. Co chtěly, to dělaly, pokud se to vůbec do týdenního "rozvrhu" dalo nacpat. Včetně závodního sportu.
EDIT: dalo by se to shrnout tak, že moji rodiče dobří, my jako rodiče také dobří