Monty, tak my jsme nebyli chudí ve smyslu "není na jídlo". Ale třeba oblečení - bylo na to, co bylo potřeba. Tedy to, z čeho člověk vyrostl, nebo se rozpadlo. Že bych šla koupit něco na sebe jen tak, protože se mi to líbí a chci to, neexistovalo. To potom možná nějaký second hand. Vím, že jsem hrozně záviděla kámoškám, když potom jezdily občas do Polska na tržnici. Přivezly si nějaké to triko atd, já neměla za co. A brigádu ke škole jsem zase nestíhala.