Val,
psychickou únavu cítím už dlouho, protože holt nemám jak "dobíjet baterky". Prakticky všechny oblíbený činnosti mi vzal posranej covid, a furt jenom pracovat je úmorný a bezútěšný. Navíc všechno ani nestíhám, protože původní plány vždycky něco zkomplikuje, když si myslím, že budu mít volný týden na práci, co jsem někomu slíbila už před rokem, pokaždý se něco podělá a musím rychle udělat něco jinýho, aby se nemusely měnit termíny v tiskárně atd. atd.
Na Silvestra jsme to doma taky zabalili o půlnoci a šli spát, spánkovej deficit mám trvale od doby, co musím vstávat v sedm a ne v devět, jak jsem byla zvyklá. Ale hlavně jsme byli dost vyčerpaní z toho, že jsme na Silvestra museli řešit urvanej bojler, místo toho, abychom si odpočinuli a nic nedělali.
Potřebovala bych aspoň na týden, spíš na dva úplně vypnout a někam vypadnout. Naposledy jsem měla téměř nepracovní dovolenou před dvěma lety. Zvládli jsme to jen tak tak, už když jsme se vraceli, tak byl na přestupu v Kanadě šrumec kvůli čínskýmu letadlu a málem jsme ten přestup ani nestihli. Představa dalších x let v tomhle režimu mě upřímně děsí.