Monty, může to být o těch kamarádech, ale je to také o té činnosti.
My jsme s dětmi dost sportovní (to ti asi neříkám nic nového
), a od mala s námi tedy děti jezdily na hory - chodit, lyžovat, lézt. Taky na vodu, na kola... a to s námi nepřestaly podnikat ani jako puberťáci, a ani by to nedávalo smysl, protože čím byli větší, tím jsme mohli podnikat náročnější a zajímavější akce. Samy v pubertě by se do nich pustit nemohly, a v nějakých oddílech, se kterými by to všechno dělaly, nebyly - to už by vedle svých jiných zájmů a sportu nestíhaly.
Stejně tak kino, divadlo, koncerty, výstavy... se lépe koordinují s většími dětmi, než s malými. Společné činnosti částečně prořídly až s dospělostí, kdy už tedy na ten přechod Nízkých Tater šly samy s kamarády. Syn v té době začal pomalu pracovat a osamostatňovat se celkově, a přesto s námi dál chodil k babičce na oběd, jel na hory, na prázdniny... stejně jako starší dcera.
Vánoce s námi (se mnou) tráví dosud (bez přerušení v pubertě). Jen letos, co má syn rodinu a 24. vyšlo na druhé rodiče, jsme to měli posunuté na 26.
Máme zavedeno, že Vánoce s rodinou, Silvestr s kamarády - což dlouho byly děti tak jako tak s námi na horské chalupě (kde ovšem byla celá parta kamarádů různého věku) a ani puberťáci do toho nebyli nijak tlačeni - fakt jeli rádi (nejsem zrovna autoritativní typ, a s MM se také dalo cokoli domluvit).
Takže je to i o životním stylu, něčeho se puberťáci zúčastňují s rodiči v pohodě, a když toho něčeho je většina volného času, tak...