"Doprčic tak si jeden člověk holt na to vyhradí pracovní den, nastuduje, obvolá podobné instituce a požádá o radu. "
Který člověk konkrétně? Jako že je ve škole někdo, kdo nemá co dělat?
A co když si ten člověk ani po jednom dnu stráveném telefonováním prostě není jistý? On mu totiž může každý po telefonu vykládat, co chce – a tu odpovědnost má nekonec onen konrétní člověk, který nemá, co dělat, a tak si vyhradil den na FKSP
A pak si ten nešťastník, pro něhož je FKSP naprosto okrajová záležitost, které moc nerozumí a dělá ji tak nějak navíc ke své práci, nevšimne (nebo už se mu to stalo), že se zase něco změnilo (třeba s tím placením penzijního) a má průšvih. Tak se z další iniciativy rychle vyléčí, neboť pokud FKSP utěšeně narůstá a nic se z něj neutrácí, tak je vlastně všechno v pořádku